také vám děkuji za vaše poděkování.
Velice rád vám zde vložím doufám pro vás zajímavé informace.
Jak funguje zbarvení rybí kůže.
Zbarvení těla ryb je velmi specifické a variabilní, jak mezi jednotlivými druhy, tak i samostatně jednoho druhu.
Ryby mají vysoce vyvinuté ochranné zbarvení (mimikry) .Jedná se o reakci, při která se organismus dokáže barvou svého těla, co nejvíce přizpůsobit svému okolí ve kterém žije a tím se chrání před predaci jiných ryb.
Změny ve zbarvení těla probíhají různě rychle. Obecně rychle změny zbarvení, trvající několik sekund, jsou, známe u mořských ryb a živočichů. Obecně platí, že ryby mají tmavší zbarvení hřbetní partie. Tímto jim umučuje splývat s podkladem dna. Břišní partie bývá světlejší, bílé nebo stříbřitě lesklé. Tím ryby při pohledu ode dna splývají s vodní hladinou, která se jeví jako zrcadlo. Zbarvení ryb způsobují čtyři druhy barevných (pigmentových) buněk (chromatofory a iridocyty).
Rozdělení buněk.
Černé buňky – melanofory, žluté buňky – xantofory, červené – erytofory, stříbrné buňky – iridocity (gynofory).
Pigmentové buňky jsou roztroušené ve škáře ryb, zejména v hraniční vrstvě škáry a pokožky, v několika vrstvách. Vzájemné vrstvení chromatoforů má za následek vznik výsledného, strukturálního zbarvení.
Černé buňky (melanofory) jsou buňky s četnými výběžky. Jsou početné ve škáře na celém povrchu těla. Nalézají se také v okolí cév, ve vazivu v okolí nervové soustavy, páteře, ledvin, střeva.
Černé buňky obsahují černý (hnědý, černomodrý, modrý) pigment melanin. Je v buňce v podobě pigmentových zrn. Ke každé buňce vedou nervové vlákna autonomních nervů. Princip změny zbarvení spočívá v tom, že po nervovém podráždění se pigmentová zrnečka mohou v buňce pohybovat. Mohou být ve shlucích středu buňky. Takový okrsek povrchu těla je pak světlé barvy. Nebo mohou být roztažená do výběžku buněk a taková část těla je pak světlé barvy. Nebo mohou být roztažena do výběžku buněk a taková část těla má zbarvení tmavé, popřípadě černé. Je patrné propojení nervové soustavy a chromatoforů. Tím je možné vysvětlit, že ryby reagují svým zbarvením na změny prostředí velmi rychle.
Žluté buňky (xantofory)
Obsahují žluté nebo oranžové barvivo je vázáno na tuky a je rozpustné v alkoholu. Patří mezi lipochromy. Xanatofory jsou ne těle ryb hojné. Jsou menší než melanofory, obsahují dvě jádra. Zrnečka barviva se v buňkách pohybují obdobně jako melanin.
Červené buňky (erytofory).
Jsou to buňky na těle ryb méně časté. Jejich výskyt může být omezen jen na některé partije těla, kde vytváří červené skvrny například u střevle potoční a koljušky tříostné na břiše, známe ryby s naších vod. Lze je také najít u různých druhů a variet akvarijních ryb. Obsahují červená barviva (lipochromy). Pigment se v červených buňkách zpravidla pohybuje rychleji, než v ostatních chromatoforech.
Stříbřité buňky (iridocyty,guanofory)
Jsou to buňky bez výběžků, oválného tvaru, s jedním jádrem. Obsahují barvivo guanin v podobě krystalů. Krystalky guaninu silně lámou světlo. Jsou příčinou opticky bíle nebo stříbřité barvy břicha a boků četných druhu ryb. Guanin se vyskytuje i ve stěně plynového měchýře, v některých svalových vláknech, peritoneu a sítnici oka. Dříve byl guanin průmyslově získáván ze šupin kaprovitých ryb a využíván k výrobě umělých perel.
Roztažení barviv v chromatoforech, a tím i intenzita zbarvení, jsou řízeny především po nervových drahách (s výjimkou irirdocytů). Na roztažení barviv má také vliv hormon hypofýzy, intermedin. Způsobuje, že v období rozmnožování, kdy je hormonální činnost výrazně zvýšená, se objevuje výraznější zbarvení. U některých druhu ryb je toto zbarvení velmi intenzivní a je označováno jako svatební šat. Intenzivnější bývá u samců (mlíčáků). Projevuje se vznikem černých, případně tmavých ploch, zejména v přední části trupu a na prsních ploutvích. Ryby mají tedy pouze čtyři typy pigmentových buněk. Přesto mají na svém těle i mnoho dalších barev a barevných odstínů různé intenzity. Toto výsledné, tzv. strukturální zabarvení, vzniká jako výsledek kombinací a vrstvení výše uvedených čtyř typů pigmentových buněk ve škáře.
Jednotlivé barvy vznikají takto:
* stříbřitá – v místech, kde jsou melanofory uloženy pod iridocyty.
* šedá – melanofory jsou na povrchu, iridocity pod nimi, melanin je částečně roztažený.
* černá – melanofory se široce roztaženým melaninem překrývají iridocyty.
* modrá – iridocyty jsou nad melanofory s roztaženým melaninem trvale modré zbarvení vzniká pevným spojením stříbřitých a černých buněk v tzv. melanniridocyty).
* zelená – vzniká kombinací třech pigmentových buněk, nahoře jsou xantofory, pod nimi iridicyty, dole melanofory.
* žlutá (lesklá) – xantofory leží nad iridocyty.
* žlutá (nelesklá) – tvořena pouze xantofory s roztaženým barvivem.
* žlutohnědá – melanofory s částečně roztaženým melaninem leží nad xantofory s roztaženým barvivem.
* červenohnědá – melanofory s částečně roztaženým melaninem leží nad erytorofory s roztaženým barvivem.
* červená (lesklá) – erytofory jsou nad iridocyty.
* červená (matná) – tvořena pouze erytofory s rotaženým barvivem.
* oranžová – vzniká promícháním xantoforů s erytofory.
* bílá – je spůsobená pouze iridocyty.
Někdy se objevují v kůži chromatofory jen jednoho typu nebo úplně chybí. Tím vzniká jednotlivé zbarvení celého těla. Tyto změny zbarvení jsou obvyklé podmíněny geneticky jako mutace.
Melanismus – v kůži se vyskytují pouze melanofory. Jde o jev poměrně vzácný. Objevuje se u hlubinných ryb nebo u uměle chovaných mutací. Totální melanismus je znám u melanické mutace karase zlatého (závojnatky), živorodek rodu Poecilia (Black – Molly). U akvarijních ryb je znám též částečný melanismus (černá skvrnitost nebo černé zbarvení poloviny těla).
Xantorismus – v kůži jsou xantofory. Výsledkem je buď žluté, nebo oranžové zbarvení. Je známé u řady okrasných druhu ryb například (zlatý jesen zlatý kapr, zlatý karas). Pokud jsou xantofory doprovázeny pod nimi ležícími iridocyty, je výsledkem zlatý nebo oranžový lesk rybího těla.
Erytrismus – v kůži jsou pouze erytofory. Toto zbarvení je vzácné. Vyskytuje se pouze u barevných odrůd kapra KOI.
Albinismus – v kůži chybějí pigmentové buňky s výjimkou iridocytů. Při úplném albinismu chybí pigment v duhovce oka a ta se jeví jako červená od krevních vlásečnic v oku. Při neúplném albinismu (albinotismu) chybí pigment v kůži, ale je zachován v oku, které má obvyklé zbarvení. Albinismus je znám u akvarijních ryb, v přírodě se vyskytuje například u sumcovitých ryb.
Alampie – scházejí všechny typy pigmentových buněk, tedy i iridocyty. Je nejvzácnější. Byla pozorována u některých kaprovitých ryb. Zbarvení je světlé bez lesku.
Závěrem lze obecně říci, že tmavé zbarvení je způsobeno pobytem ryb v tmavém prostředí a prostředím světlým. Intenzita zbarvení je ovlivňována vždy, když dochází ke zhoršení funkce nervového systému. Ryby tmavnou při ztrátě zraku, onemocnění, při externě nízké nebo vysoké teplotě vody, v prostředí s nízkým pH. Světlé zbarvení je způsobeno nedostatkem kyslíku, poruchami krevního oběhu, nebo nadbytkem světla. Množství červených a žlutých barviv je také ovlivňováno kvalitou výživy. Při intenzivním krmení přibývá v těle tuková tkáň a množství těchto barviv (lipochromů), které jsou vázány na tuky, se zvyšuje. Při hladovění červených a žlutých barviv naopak ubývá.
Čím je ryba starší tím se intenzita barev snižuje. Souvisí to s ubýváním činnosti pohlavních žláz a s dalšími změnami doprovázejícími poruchami stárnutí organismu.
zdar chalani.
